Koktejlka | To, co se mi nevešlo do hlavy

Tolik věcí, o kterých by se DALO psát a které vynechám, protože napsány ztratily by důvod existence. Zažít!, člověk musí zažít svůj život. Banalita, duní mi uchem a prostupuje mě, proč vlastně tohle celé píšu? Vzpomínky blednou, ale vzpomínky bezbarvé, pocity vyvolané slovy obživnou takřka hned, jak se na text podíváte znovu. Kde jsou zapadlé dny, které jsem trávila sice zírajíc do modravého světla počítače, ale noříc se přitom myšlenkami do dvěta tak, tak moc! lákavého, tak plného? Kde jsem ta stará já? Kdo jsem teď, jsem to pořád já, s tím samým důvodem tohle všechno psát?

[ Pokračování článku ]

Chtěla bych být nezatížená.. jako jemný cukr, když do něj fouknete, vznese se a pokryje všechno plachou bělobou. Chtěla bych být lehoučká jako pravazce, jako řeky světla, které ve svém přesně vymezeném prostoru letí skrze mlhu. Chtěla bych být ta mlha, zabalená v šále a s teplými rukavicemi, ležet mezi stromy, tiše se pokládat přes auta a tramvaje, cinkat spolu s nimi na křižovatkách, chtěla bys se umět vznést tak vysoko, že by mi moje kapičky mrzly do malých ledových perel, a pak padat po hlavě dolů tak rychle a tak nízko, že by se moje šaty roztříštily, roztrhaly na kousky a zasypaly celou krajinu.

[ Pokračování článku ]

Poznáte rychle, proč se to jmenuje takhle. Pokud se to tedy donutíte přečíst. Fakta pro: je to krátký. Pokud umíte číst rychleji než zahradní rukavice, tak to stíháte v pohodě a ještě si můžete skočit na kafčo. Fakta proti: docela určitě vás to nijak neobohatí. Možná vás to znechutí, deprimnuje, demotivuje, degeneruje a co já vím kolik těch slov na de- ještě je. Fakta na střed: je to už docela stará básnička, takže to není žhavej materiál, nic kontroverzního, nic kulervoucího, jak říkaj tvrdý chlapi(ne že bych byla, jo, ale občas takovéhle kulturní okénko neuškodí, že).

[ Pokračování článku ]

Sedmnáct tisíckrát někdo koukal na moji holou a hloupou stránku, kde se už asi dvě stě let neobjevilo nic zajímavého. To si myslím zaslouží obdiv, rozhodně minimálně můj. Dny se točí jako blázen, co si koupil novou sukni, a jeden puntík mě hodil sem. Chápu, že tenhle článek nikoho nezajímá, ani to nejni moc článek, je to spíš takový blud, ale to nevadí, protože vzheldem k tomu, že si to nikdo nepřečte, to ani nikomu nemůže vadit. Bezva dohoda.

[ Pokračování článku ]

starší články

vypnout mobilní verzi